V mnoha společnostech nosí zaměstnankyně a zaměstnanci oblečení, které je přímo určené pro jejich odvětví, případně konkrétní typ práce. Zahrnuje ochranné a hygienické vybavení, pracovní oděvy pro řemeslo nebo průmysl, ale také reprezentativní outfity pro servis a manažerské pozice.
S výjimkou zákonem předepsaného ochranného oblečení, za které musí zaměstnavatel platit vždy, stanovují kolektivní smlouvy nebo individuální dohody, zda by měl nést náklady za nákup a údržbu oděvů zaměstnavatel nebo zaměstnanec.
Pokud podnikatel vezme pořízení ochranného nebo profesionálního pracovního oblečení do svých rukou, má vyhráno. Zaprvé tak zajistí pro zaměstnankyně a zaměstnance vhodný oděv, který reprezentuje společnost. Zadruhé může výdaje na obstarání oblečení a na jeho údržbu uplatnit jako daňový náklad. To platí i tehdy, když některé či všechny tyto úkoly nechá na poskytovateli textilních služeb.
Podmínky pro uznání pracovního oblečení
Rozhodujícím předpokladem je to, že se musí jednat o klasické pracovní oblečení. Pro správce daně se jedná o takové oděvy, které se vztahují přímo k zaměstnání. Jsou výhradně používány pro účely podnikání a výkon profese. Patří mezi ně například odolné kalhoty pro instalatéry nebo rondon pro šéfkuchaře.
V sektoru služeb nestojí tolik v popředí ochranný význam pracovního oblečení, ale zastupování firmy a reprezentativní funkce. Jednotné kostýmy a obleky, jako například halenky a košile s firemním logem, jsou finančním úřadem také uznávány jako podnikové výdaje, pokud je ovšem vyloučeno jejich soukromé využívání. V případě pochybností je vhodné poradit se s daňovým poradcem nebo finančním úřadem.
Pracovní oděvy můžete odečíst z daní
Příspěvek na pracovní oblečení včetně jeho údržby je daňově uznatelný výdaj. Nehraje při tom roli, zda je textilní vybavení zaměstnancům pouze zapůjčeno nebo je jejich majetkem. Pokud se zaměstnanci a zaměstnankyně o daňově uznatelné pracovní oděvy postarají sami, mohou si náklady, stejně jako je tomu v případě zaměstnavatele, odečíst z daní.
Daně a „ošatné“
Pokud se zaměstnavatel rozhodne pro svou společnost pronajmout daňově uznatelné pracovní oděvy, nemá to žádný vliv na daň z přidané hodnoty. Předpokladem je, že oblečení dostávají zaměstnanci zdarma. Pokud ovšem zaměstnavatel ze mzdy svých zaměstnanců ponechá vždy určitou částku jako příspěvek na ošacení, tzv. „ošatné“, aby tak zcela nebo částečně pokryl náklady na pronájem, představuje tento obnos u zaměstnavatele příjem, který podléhá odvodům.
19.1.2021
MEWA