Servind

Praha bude testovat autobus na vodík

Praha bude testovat autobus na vodík

Rada hl. m. Prahy schválila projekt Dopravního podniku hl. m. Prahy na dlouhodobé testování autobusu na vodíkový pohon, jakož i jeho financování a uzavření memoranda o spolupráci při realizaci tohoto projektu mezi hl. m. Prahou, DPP a firmami Orlen Unipetrol RPA a Škoda Electric ze skupiny Škoda Transportation.

DPP plánuje zahájení testování letos ve druhém pololetí a potrvá dva roky. Cílem dlouhodobého testování je prověřit provozní i technické parametry vozidla v různých ročních obdobích.

Škoda Electric zajistí technické řešení a homologaci vozidla Škoda H’City ve specifikaci podle standardů kvality PID a vozidlo zapůjčí DPP, který jej bude po celou dobu projektu provozovat. Společnost Orlen Unipetrol RPA zajistí provoz plnicí vodíkové stanice v Praze v ulici K Barrandovu a plnění vodíku do testovacího autobusu v potřebném objemu.

Zatím jen test

S ohledem na zatím velmi vysoké investiční i provozní náklady vodíkových autobusů, technické limity i dosud nedořešené legislativní podmínky plánuje DPP v první fázi realizovat dlouhodobý testovací provoz jednoho autobusu. Vytipoval pro něj linku č. 170 Pražská čtvrť - Jižní Město.

Základními kritérii pro výběr linky byla její délka (40 km pro jeden oběh), kopcovitý profil (typický pro řadu pražských linek), standardní typ vozu (12 m) a vedení trasy v blízkosti připravované první veřejné vodíkové plnicí stanice na území Prahy v ulici K Barrandovu. Domovskou garáží vozidla bude Kačerov, plnění vodíku bude probíhat během některé z provozních přestávek.

DPP předpokládá průměrný roční nájezd zkušebního vozidla cca 50 000 km. Při odhadované spotřebě 10 kg vodíku na 100 km a predikované ceně vodíku cca 300 Kč/kg DPP předpokládá vícenáklady na testování vozidla 1,9 - 2 miliony korun ročně ve srovnání s autobusem na naftu.

Vodík má u autobusů přednosti ale zatím i nevýhody

Elektrobusy s vodíkovými palivovými články jsou technicky použitelnou alternativou pro pohon autobusů. V rámci nízkoemisních a bezemisních alternativ se však jedná zatím o nejdražší variantu. Pořizovací náklady na vozidlo jsou oproti referenčnímu autobusu na naftu čtyřnásobné a další významné investiční náklady představuje vybudování vodíkové plnicí stanice. Provozní náklady jsou zhruba dvojnásobné než u referenčního autobusu na naftu zejména s ohledem na náklady na výrobu a transport vodíku, nutnost výměny palivových článků během životnosti vozidel a náročnější údržbu kvůli doplněné technologii vysokotlakého plynového zařízení.

Z technického hlediska dostupné vodíkové autobusy ještě nedosahují parametry autobusů na naftu. Tržní nabídka je dosud jen v segmentu autobusů standardní délky 12 m a dojezd na jedno naplnění vodíkových nádrží činí v městském provozu 300 km oproti dojezdu 500 - 600 km u autobusů na naftu. Výhodou jsou lokálně bezemisní provoz a provozní nezávislost vozidla na nabíjecí infrastruktuře. Na elektrické infrastruktuře však může být závislá výroba, stlačování a plnění vodíku.

Datum zveřejnění

02.03.2022

Zdroj informací

DPP

Foto: Škoda Transportation

Výběr jazyka

Facebook

AutoTablet

Přihlášení

Přihlášení
E-mail:
Heslo:
Page generated in 0.4052 seconds.
Redakční systém teal.cz naprogramoval Vítězslav Dostál